31. 12. 2020 Silvestr Odpoledne jsme vyrazili se smečkou na kratší procházku - cíl byl jasný, vyběhat smečku a zároveň stihnout ještě venčení štěňátek. Stihli jsme všechno.
Teď už můžeme v klidu popřát všem našim sledujícím poklidný vstup do nového roku <3
26. 12. 2020 Dizz se připravuje na odchod domů po vánocích jsme vyrazili k mým rodičům. A jelikož připravuji štěňátka na odchod velmi důkladně, vyrazila s námi na cestu tentokrát Dizz.. Dizz se se vším poprala jako dáma, i když se předvedla i v tom horším světle... párkrát... :D Hned po příjezdu jí zaskočil sníh. Tolik ho viděla poprvé v životě. Pak se našim v obýváku vyčurala. Ostuda... venku pak běhala se svým typickým "jo, ty mě voláš? hm, tak to já jdu pryč, chyť mě, když to dokážeš!" Pak našim v kuchyni hodila bobek. Myslela si o návštěvě své... Nakonec jsme se podívali na ovečky, ty se jí ze začátku moc nelíbili (no, komu by se líbilo, kdyby na něj takto někdo civěl, že? :D ... ) ale pak pohoda a řádila ve sněhu jako by v něm vyrostla.
24. 12. 2020 Buřt odchází do nového domova čas neúprosně letí a společný čas s našimi štěňátky se krátí. Jako první nás opouští Buřtík a nám už teď moc schází. Buřtík je osobnost. Buřtík je prostě božan. V rámci socializace se se mnou včera podíval k mým rodičům, když jsem jela pro Filípka. Byl naprosto skvělý, zvládl cestu autem, neřešil nové prostředí, choval se tam jako doma. S každým se pomazlil, všechny pusinkoval. Prostě typický Buřt.
16. 12. 2020 DOV + focení 7 týden s miminky jsme vyrazili na vyšetření DOV do Kladna. Cestou jsme se ještě stavěli v Praze v Divoké Šárce na rychlé focení. Při vyšetření Flashe mi paní doktorka řekla, že mě nepotěší, že má Flash odchlíplou sítnici a vypadá to na CEA, zda jsou rodiče čistí. Okamžitě se mi vybavil incident z pondělí. Probraly jsme to s paní doktorkou Lenskou ze všech stran. Verdikt nebyl vůbec optimistický - Flash na očičko nejspíš uvidí špatně a možná na něj neuvidí vůbec.
14. 12. 2020 očkování a čipování V pondělí jsme vyrazili na očkování a čipování do Sušice k panu doktoru Mikoškovi. Bohužel jsme očkovali a čipovali na poslední chvíli, ale donutily mě k tomu okolnosti. Původně očkovat jsme měli 10. 12., domluva byla na klatovské klinice s tím, že pan doktor nám prcky naočkuje a načipuje u nás v Plánici. Domlouvala jsem to 14 dní dopředu. No, o to větší bylo moje zklamání, když nám pan doktor řekl do telefonu, že máme přijít kdykoliv od 6ti hodin večer, že má objednáno plno lidí a že nás vezme až bude moct. Popravdě se mi nechtělo v těchto mrazivých dnech postávat někde venku na ulici s nenaočkovanými štěňaty mezi dalšími potencionálně nemocnými psy. A tak jsem narychlo domluvila veterinu v Sušici. Tímto jim moc děkuji za záchranu!
Téměř na čas jsme dorazili odpoledne do Sušice, prckové se chovali vzorně. I s klecí jsme vlezli do ordinace, kde se začal velmi hlasitě projevovat Flash. Přidala se Sunny :D Naštěstí při samotném zákroku byli všichni naprosto vzorní a šikovní. Ani nepípli.
Večer jsme přijeli domů a já šla venčit velké psy na zahradu. Pak jsem je, jako vždy, nechala v obýváku. Cipísek za mnou neustále běhal a já pospíchala nakrmit štěňátka. Odskočila jsem si do pokoje a v tom jsem uslyšela zavrčení a Cipísek se po někom ohnal. Následoval obrovský nářek. Doběhla jsem do kuchyně, kde se pod lavicí krčil naříkající Flash. Prohlédla jsem ho a zarazila mě krev na tlapkách. Kontrolovala jsem mu hlavinku, nikde nic. Očička křečovitě zavřené a naříkal stále. Pak jsem si všimla drobného škrábance na vnitřní straně pysku - asi se kousl. Očička jsem mu prohlédla a nic na nich nenašla.... Flash se naříkáním unavil a usnul. Trochu se prospal a pak už zase řádil jako černá ruka. Vypustila jsem tedy celou událost z hlavy.
12. 12. 2020 focení 6,5 týdne v sobotu za námi přijela naše úžasná Terezka Kodrasová. Terezku znáte dobře díky letáčkům, které všechny jsou její prací :) tentokrát se zhostila i role fotografky! <3 a svůj úkol zvládla naprosto bravurně!
2. 12. 2020 focení pátý týden ve středu odpoledne nám opět přijela dvorní fotografka. Fotilo se opět venku, ale bylo to vskutku náročné, jelikož tento týden jsem v práci sama a tudíž nemůžu odejít dřív domů. Focení proběhlo rychlostí blesku doslova za minutu 12, dofotily jsme poslední štěně a udělala se tma... :D
28. 11. 2020 návštěva za Dizzinkou přijela panička <3 Dizzinka první vyběhla z pokoje a rovnou paničce do náruče... :D ona prostě moc dobře věděla, že je pro ně ta pravá :))
27. 11. 2020 focení čtvrtý týden v pátek odpoledne nám přijela opět naše dvorní fotografka. Tentokrát jsme fotily venku. Opět nám ale počasí nepřálo, ač předpověď slibovala krásný, teplý (v rámci možností) den, tak byla mlha a mrzlo... I tak si ale myslím, že se fotky moc povedly! <3
22. 11. 2020 návštěva štěňátek v neděli se přijela na prcky podívat a poňuchat je moje kamarádka Lenka (majitelka True a Bigího, se kterými jsme dříve chodili pravidelně venčit).
21. 11. 2020 návštěva štěňátek tentokrát se přijeli na miminka podívat zájemci z Prahy
19. 11. 2020 focení třetí týden ve čtvrtek odpoledne nám přijela opět naše dvorní fotografka a nafotily jsme nějaké fotky. Jako na potvoru nám ale nevyšlo počasí. Ve středu 18. 11. bylo tak krásně, že jsem neodolala a prcky vzala na chvilku (asi 10 minut) ven na zahradu... Chtěly jsme fotit venku, ale celý čtvrtek pršelo a tak jsme opět musely vystačit s vnitřním prostorem a bohužel i blbým světlem, protože prostě pršelo a fotit jsme šly odpoledne :((
17. 11. 2020 návštěva štěňátek v úterý za námi tentokrát dorazila Alice s Terkou a rodinou. Alice s Terkou byly mazlit i první vrh, jsou takové naše mazlicí stálice a my jim za návštěvu moc děkujeme! :)
15. 11. 2020 návštěva štěňátek v neděli za námi dorazila Lucka (majitelka Irbinky maminky Arinky a také Irbinky ségry Ishinky <3) prckové téměř celou návštěvu prospali :D
13. 11. 2020 focení druhý týden v pátek dopoledne za námi /za Odiem/ přijela Jitka s Tarou, nejdříve jsme si tedy dali dlooouhou procházku a pak jsme zakempili u štěňátek, kam za námi dorazila naše dvorní fotografka a společně za pomoci Jitky jsme ty naše satánky nafotili :) prckové tímto oficiálně zahájili návštěvní hodiny a mazlicí návštěvy čekají s otevřenou náručí (nebo tlamkou?) ! :)
10. 11. 2020 Dizz, Bandi i Astridka koukají na svět zároveň proběhlo odčervení a střihání drápků.
9. 11. 2020 Flash a Princess koukají na svět Jako další rozlepili očička Flash a Princezna. Bandi také začíná šilhat. Jediné slepoňky jsou naše černé holčičky. Ale ony to brzo dotáhnou ❤️
8. 11. 2020 Buřtík kouká na svět Jako druhý rozlepil očička Buřtík. Další v řadě bude pravděpodobně Flash - už začíná mžourat.
6. 11. 2020 Sunny kouká na svět Jako první rozlepila očička Sunnynka.
4. 11. 2020 focení první týden ve středu nám přijela opět dvorní fotografka - nafotit miminka v 1 týdnu věku.
30. 10. 2020 první focení štěňátek V pátek nám přijela naše dvorní fotografka nafotit miminka po porodu. Více fotek již nyní v kartě každého štěněte.
28. 10. 2020 !!! MÁME ŠTĚŇÁTKA!!! Během středečního dne se Irbince a Bashovi narodilo 7 krásných štěňátek - 2 modří kluci a 5 holčiček (2 modré, 1 červená a 2 černé). Miminka se mají čile k světu a dělají nám obrovskou radost.
8. 10. 2020 DOV Aspenek na čtvrtek jsme měli objednané vyšetření na dědičné oční onemocnění (DOV). Objednaný byl Aspenek a Finn (Batman Jasmínové srdce). Finnďu bereme za svého, proto jsem ho objednala stejně jako loni také. Jeli jsme do Plzně, kam jezdí pan doktor Beránek. MVDr. Beránek je považován za špičku v oftalmologii. Oba pesani si odnesli ty nejlepší výsledky - tedy DOV prostí (prostí všech dědičných očních vad). Moc gratulujeme!
23. 9. 2020 RTG Aspenek na středu jsem objednala Aspenka na RTG k MVDr. Deckerovi. To bych nebyla já, kdybych nesedla odpoledne do auta a nejela na RTG také. Po domluvě s majitelkou jsem panu doktorovi pomáhala se snímkováním já - přeci jen už tak nějak vím jak psa držet :) Aspenek si odnesl ty nejlepší výsledky! Majitelům moc děkuji a gratuluji ke krásným výsledkům <3
21. 9. 2020 coursing Naprosto neplánovaně a nečekaně byl v neděli vypsán trénink na pondělí. Odpolední blok od 5ti do 7mi. Neváhala jsem a hned jsem 3 místečka uzmula a velmi mě mrzelo, že Irbinka si teď dlouho nezaběhá :( Nastal úkol, sehnat někoho, kdo pojede se mnou :D Jitka v práci, tak co teď? Vzpomněla jsem si na Nikču a Viky. Nikča mi říkala při minulé návštěvě u nás, že by to s Viky chtěla vyzkoušet. Jenže - přesně dle očekávání - než jsem se dostala k tomu, Nikče napsat, tak komplet trénink zabraný do posledního místečka. Osud tomu chtěl, že v pondělí dopoledne se uvolnilo jedno místo a tak jsem po něm skočila. Tradá, mohli jsme jet. První jsem nechala běžet Pinky.. Překvapilo mě, s jakým zájmem vyběhla... No a stejnou rychlostí, jako vyběhla za střapečkem hned po první zatáčce vracečka za paničkou. Nadávám jí do zrzavých krav a podobných zvířat a běžím tedy celou trasu s ní... Opravdu jí nemůžu přijít na jméno, však to nebyl její první trénink... Moc mě mrzí, že jí to prostě nebere a začínám mít pocit, že jí nutím do něčeho, co prostě ona nechce... Dostávám čas na vydýchání a výměnu psa. Nastupuju s Cipískem. Smířená s tím, že si zase zaběhám... Cipís hned na startu skočí po střapečku, najde králíka v třásních a cupuje ho tam s velkým nadšením... Vyběhne za střapcem a běží! No, a pak vidím jak zpomaluje, začíná si naklusávat a dělá si své klasické "srnčí kolečko" - tedy kolečko co mi vždy udělá v lese, když si myslí, že vidí srnku. Vyrážím za ním, divoce rozhazuju rukama a povzbuzuju ho "běž, chyť ho!" a Cipísek opravdu znovu vybíhá a štve střapeček... cca ve 2/3 trati opět kolečko a já opět nadbíhám a povzbuzuju k honění... Cipísek opět startuje a honí střapeček až k cíli. Překvapená, že jsem vlastně neběhala - jen jsem rychlejším krokem vyrazila směrem ke psu a ten se sám chytil. Nadšená, že snad....! Další jde na řadu Odie.. Před Odiem jde ještě jeden ridgeback a zatímco pes vybíhá, Odie se mi na vodítku vzpíná, štěká... Nepoznávám ho. Na startu skočí po střapečku a má evidentně radost... Říkám si, snad mu to vydrží! No, nevydrželo. A tak jsem si opět zaběhala. Nadávala jsem mu do debilů a podobně... A ten moula, cílovou rovinku doběhl a tam s radostí kousal střapeček. Takže místo nadávek musela přijít pochvala.. S obrovským sebezapřením a vztekem ho tedy chválím a domlouvám si druhý běh společný s Viky. Najednou se udělala tma, a tak jsme si dali společně jen jedno malé kolečko a vyrazili k domovu.
13. 9. 2020 Klubová výstava KCHBO Horka nad Moravou v neděli se mi do Horky vůbec nechtělo. Při představě, že dalších 10 hodin strávím za volantem mě jímala hrůza. Ale když už máme přihlášeno... No ne? ve 2 hodiny sedáme do auta a vyjíždíme (po druhé za tento víkend) směr Morava. V 7 hodin přesně podle plánu parkujeme na parkovišti u Lovecké Chaty a jdeme zabrat místo u kruhu. Pak čekám na posuzování ve stanu, zachumlaná v dece a snažím se "dospat" chybějící hodiny. Haha... Opět proslov na začátek posuzování a už to sviští... Tentokrát cítím, že se Odie líbit nebude a do kruhu nastupuju smířená s VD. Také ho dostáváme. O něco lépe se předvedl a líbí Cipísek, který má výbornou a je druhý, hned za 9ti letým redtri psem. Přemohl nás hlad a tak si dáváme v Horce ještě jídlo a pak už balíme a jedeme domů. Cestou jsme stavěli ještě u Podolí, pokochali se výhledem na podolský most a pak už opravdu vyrazili směr Plánice... Domů jsme přijeli v půl 9 večer, šla jsem rovnou do postele. Náročný víkend pejskaře.
12. 9. 2020 Klubová výstava KCHBO Horka nad Moravou V pátek před výstavou přišlo rozhodnutí - rozhodčí z Dánska se nezúčastní, kvůli koronaviru a následné karanténě po návratu z ČR, do které by musela nastoupit. Nakonec se situace vyřešila tak, že psy místo ní měla posuzovat paní Pisarčíková. Radovala jsem se, paní Pisarčíková posuzuje velmi pěkně a auo rozumí. Nicméně naší smečce tentokrát moc nakloněná nebyla. Nejprve jsem se fakt radovala, neboť na Odieho (alespoň co jsem zaslechla) pěla slova chvály. Jediné mínus co jsem zaslechla bylo že je strmý vzadu a volnější záď. I tak jsem si, po kritickém zhodnocení konkurence, myslela na V, klidně bez pořadí. Jaké bylo moje překvapení, když jsme z kruhu odešli jako druzí s VD.. No, nedá se nic dělat... Není každý den posvícení. Cipísek dnes velmi mile překvapil... Teda vlastně i Odie. Oba moc hezky spolupracovali. (jen Odie si v kruhu lehal, jakmile jsem trochu povolila vodítko - inu... 5 hodin v autě seděl a koukal, tak se potřeboval dospat... :D). Cipísek, ač sám ve třídě, paní rozhodčí také nenadchnul a tak si odnesl taktéž VD. No a zítra repete... ;)
5. 9. 2020 Hard Dog Race v sobotu ráno budíček v 5 hodin, protože na 6tou máme naplánovaný odjezd. Jitka dorazí přesně v 6 a tak jen naložíme Pinky do auta, naházím do auta tašku a vodítko a vyrážíme. Cesta, cca 4 hodiny, utekla rychle. Lehce po 10té už parkujeme v Opatově a já při pohledu na trať začínám mít pochybnosti. Přeci jen, neběžec na běžeckých závodech... Haha.. Když se přiblížíme k trati, zrovna u jedné z překážek a vidím závodníky, že k překážce JDOU a personál je ještě upozorňuje, že hlavně pomalu a opatrně, trochu se uklidním. Nicméně když pak vidím sprchy, a všechno to okolo... Projdeme si registrací a už fakt "není úniku", jímá mě děs a hrůza podruhé. Trať je samý kopeček, to nemůžu v životě zvládnout! Navíc, co když Pinky odmítne nějakou překážku splnit? Já a dřepovat? Začalo se to ve mě bouřit :D Chvilku postávání a jdeme se projít... Než se nadějeme, je čtvrt na 1, v půl startujeme. Start byl trochu zmatený, nahnali nás startovat v 5ti, což zarazilo slečnu na startu, jelikož se mělo startovat po 4... :D ale to už běžíme. Pinky historicky poprvé neskáče po mě ale fakt maká a já jsem v šoku a šťastná... I přes příšerný terén se snažím jí v tom nenechat a běžet taky. První překážka, šup do vody... a v tu chvíli mi je asi už všechno jedno :D do vody jsme zahučeli po pás. Osvěžení bylo třeba... :D Pak jsme si vyběhli kopeček nahoru, obrovský kopec dolů, a ten samý kopec pak zas nahoru... Pinky si pod kopcem dala koupel v potůčku a tak byla svěží na ten krpál. Já nikoliv. Myslela jsem, že nahoru nevylezu. Že se prostě seberu a půjdu dolů a domů :D Nohy mi těžkly a já sotva dýchala. Sucho v krku, nemohla jsem polknout... No, tak takhle by to teda nešlo. A hned na kopci překážka! Pinky do ní vlítla jako blázen, vůbec jsem nestačila... pak jsme opět slézali kopec dolů, a pak šli na slunku po rovince... Nosili pytle s granulema, pak les, pár překážek, samé kopečky, meze... :D Nebudu tu vypisovat slohovky, prostě Pinky byla naprosto skvělá, ani na jediné překážce nezaváhala a byla tam pro mě! Opět mě přesvědčila, že je úžasná a já jsem za to strašně ráda. <3
30. 8. 2020 coursing Dobřany tentokrát bych řekla - příprava na HDR :D od pátku po celých západních čechách pršelo, takže podle toho vypadala cesta... Příjezdová cesta na louku, kde se běhá bylo vlastně rozježděné bláto, kterým auto muselo "probruslit" aby se dostalo na parkovací plochu... Přijeli jsme včas a tak jsme stihli ještě Jitku s Tarou a jejich poslední běh. Pak jsme se rozloučily a my se šli nahlásit pořadateli. První běžela Pinky, dvakrát sice ztratila zájem o střapeček, ale když jsem jí doběhla a ukázala střapeček co zrovna bral roha, začal jí strašně zajímat a letěla za ním. Takže jsem s jejím výkonem byla vcelku spokojená. Jako druhého jsme vybrali Odieho a ten moje nadšení srazil totálně až hluboko pod zem. Zájem o střapec nula nula prd.. Za střapečkem ze startu vyšel, pak si odběhl čuchat a čurat kousek dál... A tak jsem ve finále za střapečkem běžela spíš já, než pes... Poslední šel Cipísek a ten tedy alespoň vyběhl... Jinak stejný průběh jako u Odieho - jen jako bonus nám celý běh chcalo jako blázen... Po tomto běhu jsem byla mokrá snad úplně všude... Následovala cca hodinová pauza, která ve finále byla o něco delší a to proto, že všichni co byli běhat v našem bloku šli před námi - a naše paka že vypustíme všechny najednou. Takže si nakonec ve 3 zaběhli ještě dva běhy. Tentokrát jim pořadatel natáhl jen oválek a ne moc velký.. Oba běhy měl největší zájem o střapeček asi Odie, Pinky s Cipísem jen běželi za nim (a tím ho asi motivovali k tomu, střapeček honit). Ke konci si to sice oba běhy zkrátili, ale Odie se pak ještě vrátil ke střapečku a u cíle si ho pěkně chytil a pohrál si s ním... A pak jsme opět zmokli.
28. 8. 2020 krytí Irbinka nás zaskočila a rozhodla se hárat o 2 měsíce dříve.. Myslela jsem, že mě to úplně položí. Nepočítala jsem s tím, neměla jsem nic připravené, zajištěné... a o hárání jsem se dozvěděla, až když už probíhalo. (rozuměj, každé hárání vždy odhalím úplně v začátcích, protože ho čekám... Tedy rozšifruji jakýkoliv náznak, že by mělo proběhnout... tentokrát však vůbec nic... Cipísek jí chodil očuchávat a já si říkala – jo, za 2 měsíce má hárat, tak už blbec jančí dopředu.. jak bláhová jsem byla).
Celá story se tedy začala v úterý 18. 8., kdy mi Radek do práce zavolal, že Irbinka hárá – vyběhla ke dveřím štěkat na projíždějící auto a všude za ní kapky krve.. V práci to se mnou málem seklo. Byla jsem tam zrovna celý týden sama, kolegyně měla dovolenou.. Začala jsem přemýšlet, co vše musím zajistit, jak to vše udělat... Bylo mi zle ještě večer.
Plánovala jsem v pátek pro jistotu udělat progesteron, jelikož jsem si fakt nebyla jistá, kdy přesně začala hárat, tedy – kolikátý den hárá. Došlo mi, že 15.8. jsme měli být na očkování, jenže protože nám nejezdilo auto, odložili jsme ho. Co teď? Háravku lepší neočkovat, ale zas do zahraničí musí být naočkovaná... Volala jsem tedy ve středu do Sušice na veterinu. Domluvili jsme se, že máme přijet okamžitě. Odpoledne tedy po práci rovnou do Sušice na očkování. Pro jistotu nechávám udělat i progesteron – co kdyby!
Na veterině mě moc nepotěšili, jelikož už je skoro večer, krev pošlou do laboratoře až ráno a tedy výsledky budou ve čtvrtek odpoledne.
Čtvrtek 20. 8. jsem byla na nervy, celé dopoledne v práci jsem čekala, až bude odpoledne a budu moct zavolat na výsledky... Konečně je odpoledne a volám.... „Hladina je nízká (tuším 1,2?). Přijeďte na další progesteron v pondělí nebo v úterý.“ Domlouvám se, že přijedeme hned ráno, ať máme výsledky co nejdříve – od 24.8. mám totiž týden dovolené.
Celý víkend obepisuju známé i neznámé a snažím se sehnat někoho, kdo by se mnou do Německa na otočku sjel. Nikdy jsem nečetla tolik výmluv, jako právě tenhle víkend. Všichni v práci, nebo nemůžou z různých důvodů. Docházím k závěru, že zaměstnavatelé mých „známých a přátel“ jsou šťastní lidé, mají skvělé a zodpovědné zaměstnance, bez kterých by mohli firmy zavřít bo by zkrachovali... :)
Pondělí 24. 8. ráno sedám do auta a na 8 jedu do Sušice na další odběr, krev si vezu do sušické nemocnice sama, jelikož tam mám cestu s Fílou na vyndání stehů. Pak sedám do auta a jedu k rodičům a do Vimperka na úřad s Radkem. Cestou vybírám hotovost na krytí a ve Vimperku si dám kolečko po všech bankách co tam jsou ve snaze směnit někde na eura. Nadlidský výkon. Ale! Povedlo se!!! a tak máme éčka. Teď už jen ten progesteron a můžeme jet. Docházím k názoru, že prostě holt budu muset v pondělí (pokud to bude ke krytí) jet do Německa sama, naším stařičkým renaultem, kterému blbne elektrika a nestartuje. Super vražedná kombinace.
Celé odpoledne jsem jako na trní. Výsledky nejsou a nejsou. Ve 4 odpoledne teprve! Se dozvídám, že progesteron 3,7 což je stále málo a máme přijet ve čtvrtek znovu. Jiskřička naděje a píšu Lucce (majitelka Ishinky a Arinky) jestli by se mnou nesjela do Německa... Lucka měla zrovna tento týden nějaké své osobní problémy, ale i přesto slíbila, že když nikoho jiného neseženu, tak by ve čtvrtek se mnou byla ochotná na otočku do Německa sjet. Zákon schválnosti – v úterý jí večer v Plzni kleklo auto a tak ho vezla do servisu. Naštěstí ve středu přišla spása v podobě známého, který mi slíbil pomoct alespoň s autem a zajistil mi tak půjčení auta v AUTO NEJDL v Klatovech. Uff, o starost méně..! Je to prostě poklad! <3 Ve čtvrtek 27.8. sedám ráno do auta a letím do Sušice na odběr krve, opět krev vezu do nemocnice a čekám. Čekám a čekám... Po telefonu řeším půjčení auta – jaké auto a tak... Jedu na otočku do Klatov, jelikož doma není nic k jídlu, tak koupit Fílovi něco k obědu, směnit nějaká eura na benzín.. v půl 4 odpoledne jedu pro auto do Klatov a do toho mi volají z veteriny. Progesteron 13,7 a můžeme jet. Tak tedy vyzvednu auto, jedu domů pobalit věci, připravit do auta klec... No a zjišťuju, že renault kadjar není auto pro nás, klec se do něj vejde jen se sklopenými sedačkami. SUV mají fakt příšerně řešené kufry! :D Sedám do auta a jedu do Plzně pro svou jedinou záchranu a naší dvorní fotografku Marťu. Marťa sice neřídí, ale i tak mě podržela a jela se mnou alespoň jako doprovod, abych měla s kým povídat v autě a neusla po cestě..
O tom, jak jsme jeli 700 km po Německých dálnicích asi nemá cenu dlouze psát, a tak tedy jen dodám, že Německé dálnice jsou stejně jako ty české samé zúžení, práce na silnici a nesmyslné značení. Původní plán byl dojezd do Mönchengladbachu ve třičtvrtě na 1, ale zdrželi jsme se na dálnici o celou hodinu. Naštěstí Ulrike byla naprosto skvělá a počkala na nás, abychom mohli ve 2 ráno nakrýt. Krytí bylo naprosto ukázkové, samá láska <3 Irbinka si s Bashem chvilku hrála, pak ho nechala na ní skočit, spojení byli asi půl hodinky... Radost pohledět.. Pak jsme se rozloučili a domluvili, že odpoledne ještě překryjeme. Popojeli jsme autem kousek dál, a tam si povídaly do půl 6, pak jsme usnuly všechny :D Nespala jsem dlouho, furt jsem se budila, jelikož kolem nás jezdila auta, a plno pejskařů právě na „našem“ místě nechávalo auta a chodili venčit psy. Takže každou chvilku jsem koukala z okna kdo jde kolem :D V 7 jsem to vzdala, koukla na telefon kolik je a kdo mi psal.... Odpověděla na zprávy, otočila se na druhý bok a zkusila ještě usnout. Nepovedlo se. Bolel mě celý člověk, za krkem tak, že jsem nemohla hlavou ani pootočit... Na spaní v autě jsem prostě moc stará už :) Asi v půl 9 jsme se vyhrabaly z auta a šly se projít. Chodily jsme po Mönchengladbachu sem a tam, fotily Irbinku na různých místech... Obdivovaly koně, kterých tam bylo OPRAVDU neskutečné množství... ve třičtvrtě na 3 jsme vyrazili zpátky k Ulrike.. Irbinka už šla natěšeně rovnou na dvorek a rozhlížela se, kde má Bashíka :) Když ho Ulrike přivedla, natěšeně se k ní rozeběhl a šli si spolu hrát. Bash se chtěl přivítat i s námi, ale Irbinka ho nenechala a chtěla ho jen pro sebe.. :D tak si hráli spolu... Tentokrát jim hra trvala o něco déle... :) holt si užili už ráno :D nakonec se tedy opět spojili, svázaní byli ještě déle než ráno... :) Pak jsme si s Ulrike sedly, podepsaly smlouvu... a pomalu se zvedaly na cestu zpět... přeci jen 8 hodin cesty před námi. Dálnice v Německu v pátek odpoledne jsou stejná tragédie jako v čechách. Možná ještě horší. Tolik zúžení, odstavených aut a policajtů jsem na dálnici v čr ještě neviděla! Cesta byla nekonečná, a my obě unavené a nevyspalé... Největší krize ovšem nastala, když jsem Marťu vyklopila doma v Trnce a poslední hodinu cesty jela domů sama.. Myslela jsem, že nedojedu, jela jsem pomalu, soustředila se na cestu a i tak jsem měla co dělat. Jako na potvoru se plánickem prohnala fakt silná bouřka (říkal Radek, a asi to tak opravdu bylo) a za Petrovicemi byl spadlý strom, takže jsem se musela otáčet a jet jinudy (zdržení dalších 15 minut) .. Domů jsem dojela vlastně až v sobotu – v 1 jsem přišla domů, kde se všichni psi potřebovali s paničkou nutně přivítat. Já na to ale neměla kapacitu, zalezla jsem rovnou do pokoje, a padla do postele. Jediné co jsem ještě zvládla, bylo stáhnout si ponožky :D V sobotu v 8 jsem měla vracet auto – vzbudila jsem se v 8:10... Panika, děs, nervy pracovaly... Sedla jsem do auta a letěla ho vrát.. No a teď už nám nezbývá jen čekat, jestli cesta byla úspěšná. :)
23. 8. 2020 coursing Dobřany po skoro půlroční pauze jsme se rozhodli vyrazit na řízený trénink coursingu do Dobřan. Pořadatelem Prag Coursing, tak jsme si říkali, že to bude určitě fajn, řeknou nám co a jak... Bylo to fajn. První šla Jitka s Tarou. Tara v první zatáčce ztratila zájem a já se smála, že si Jitka zaběhá. No, kdo se směje naposledy, ten se směje nejlíp. Na stejném místě ztratil zájem Odie, a tak jsem musela běhat s ním. Stejně tak Pinky. Pak jsem si řekla o pauzu... že Cipís s Irbi poběží až po někom dalším... Mé přání bylo vyslyšeno :D a tak jsem si dala chvilku pauzu, napila se a šla si "zaběhat" s Cipísem a Irbi. První Irbi a naprosto čistý běh a luxusní fixace na střapec. Cipís v první zatáčce ztratil zájem a tak jsem se opět proběhla :D Následovala pauza... Pak že zkusíme všechny psy vypustit najednou. Start byl luxusní, Irbi fixace jen na střapec a chvilku běželi pěkně za sebou jak v autobuse. Pak Pinky narušila morálku a všichni trikoloři se trhli. Běžela jen Irbinka a za ní v závěsu Cipísek... Další běh opět hromadný, Tara, Irbi a Cipís zájem o střapeček, Pinky zavěšená v Irbi a štěkala na ní... Tak další běh že dáme jen Irbi, Cipíska a Taru a pak Odie s Pinky spolu... Irbi opět luxusní běh, Tara také, Cipísek zaostával, ale nakonec do cíle dorazili všichni :D No a Pinky s Odiem - Pinky sejmula Odieho a když ztratil zájem, namachrovaně vyrazila za střapečkem, pak ale zjistila, že to není taková sranda, když je sama... a tak ztratila zájem o střapec a vracela se za mnou. A tak jsem si po čtvrté ten den zaběhala... :D Nakonec jsme zkusili ještě jeden běh, Odie s Irbi. No Odie se na to vyflákl, doběhl si k cíli a tam čekal až projede střapeček kolem něj... :D a hrdinsky doběhl do cíle ještě před mámou :D
15. 8. 2020 národní výstava psů Mladá Boleslav do Bolky jsem měla přihlášeného jenom Cipíska a to z toho důvodu, že jsme byli domluvení s Davidem, že pojede Fejmík. Odieho jsem tedy nehlásila, aby si s bráchou nekonkurovali a navíc abych mohla Fejmíka vystavit. jelikož naše auto už od minulého týdne stávkuje, museli jsme vyrazit s Davidem jeho... Modlila jsem se, aby mě naše pičinka dovezla alespoň do Plzně, kde jsme s Davidem měli sraz. Nezklamala, a v 6 hodin jsme mohli vyjet z Plzně. Cesta vcelku bez komplikací a v 8 hodin už máme zaparkováno a stavíme stan.. Původně mělo pršet... No, nakonec se udělalo šílený dusno :D Než se naděju, začne se posuzovat a během chvilky jdeme s Fejmem do kruhu. Šup sem, šup tam a jsme z kruhu venku. Prý je Fejmík zavalitý... No, nevím, na jakého psa pan rozhodčí sahal, neboť Fejmíkovi doslova lezou žebra... :D a to už jdu do kruhu s Cipískem. Cipísek, chudák, třetí výstavní víkend za sebou a už ho to nebaví. Nicméně snaží se a v rámci možností se i pěkně předvede.. Nicméně, v očích rozhodčího je prostě lepší Mek, Irbinky tatínek. Nevadí, jsem s Cipískem nadmíru spokojená a můžeme pomalu začít balit.. Jdeme ještě na jídlo, pak kouknout na fenky v mezitřídě (kde mám svou favoritku :D ) no a pak už fakt konečná, sbalit a dom... Z auta jsme totálně vaření všichni, a tak doma hodím sprchu a pak se spolu se smečkou rozplácneme v pokoji a nic neděláme celý večer :D
8. 8. 2020 krajská výstava psů Rokycany na krajskou výstavu do Rokycan se mi ale vůbec nechtělo. Fakt vůbec, asi 3 dny před výstavou jsem zjistila, že posuzovat bude opět pan Krinke, a tomu se, jak známo, Irbinka nikdy nelíbila. Zároveň jsem byla ráda, že jsem nehlásila Odieho, protože mít od Krinkeho už čtvrtý posudek během roka a kousek by opravdu bylo na mašli :D Aby toho nebylo málo, v pátek odpoledne se mi vysralo auto a zůstalo v práci... Naštěstí s námi měla jet do Rokycan opět i Jitka s Tarou a tak jsme nakonec jeli jejím autem.. Při příjezdu nás rozladila důsledná přejímka psů a kontrola očkování. Fakt příjemné se přes půlku letiště táhnout se stanem, kennelkou a psem, přičemž další dvě klece a dva psi čekali v autě a pak zjistit, že bez očkováku nás dovnitř nepustí a tak musela Jitka všechno nechat u vstupu a běžet do auta pro očkovák Tary, abychom se dostaly dovnitř. Postavily jsme stan, došly pro klece, pak pro Irbi a Cipíska... a pak už jenom čekaly na začátek posuzování. Pan Krinke byl důsledný, ale posuzování šlo vcelku rychle. Brzy jsem šla na řadu s Cipískem, který tentokrát zaválel. Dali jsme si spolu jedno "čestné kolečko za hlasitého potlesku" jak to nazval pan Krinke... :) a už jsem si šla připravit Irbinku a Jitka Taru... Holky v kruhu byly 3 - Tara, pak fenka importovaná z Lotyšska a naše Irbi. Horko na padnutí... Nejprve šla na řadu Tara, pak ta importovaná fenka a Irbinka úplně na konec. Kolečko "o pořadí"... Pan rozhodčí hodně váhal, nakonec si ještě nechal každou fenku proběhnout tam a zpátky... a pak už konečně vynesl verdikt... :) Irbinka se mu pro pohyb líbila ze všech nejvíc! A tak poprvé v historii dostává od pana Krinkeho výbornou!!! a navíc teda první, vítěz třídy :) mám z holčičky chlupaté obrovskou radost, dostává pohár a odcházíme z kruhu. Jenže se nestačíme ani otočit a jdeme o krajského vítěze, kterého ale dostává Sky. No, na to, že se mi vůbec nikam nechtělo jet.. Tak jsme si to teda fakt užili! :) Irbi s Cipískem byli skvělí, krásně fungovali i přes to horko... Neřešili vůbec nic, ani kreténský lidi co nám pomalu do stanu narvali svého psa, Irbince tam neustále kopaly děcka do klece a ona vše trpělivě snášela. Je to moje zlatíčko <3 No a pak už jen zabalit a hurá domů. Pokračování zase za týden :D
2. 8. 2020 krajská výstava psů Týn nad Vltavou aby toho nebylo málo, vyrazili jsme si v neděli do Týna. Sice jsem se loni zařekla, že mě do Týna už nikdo nedostane - to z důvodu, že všude na fb prezentovali jak každý dostane veeelký dárek protože je to jubilejní výstava a nakonec jsme dostali kalendář... :) no, ve Staňkově to je bez zbytečných keců a vychvalování a vždy dostaneme igelitku s pamlskama a vzorkama pro pejsky... :) Budíček ve 4 ráno a před půl 8 už parkujeme v Týně u hřbitova. Vynosit věci, postavit stan... Pozdravit se se známými... Před 9tou přijde pan rozhodčí a pomalu se připravují na posuzování... Před AUO jdou asi 3 plemena, nicméně posuzování jde panu rozhodčímu rychle od ruky a tak brzy jdeme na řadu i my s Odiem... Kolečko, tam, zpátky, posouzení v postoji. Musím se smát, když mi pan rozhodčí řekne, ať si v klidu psa postavím a fakt čeká. Oproti sobotnímu posuzování od pana Jančíka, který psy prohmatával ještě v pohybu... :D Během chvilky jsem z kruhu venku s vítězem třídy a krajským vítězem a už volají veterána :D takže opět prohodit jen psy u vstupu do kruhu, prohodit si čisla a znovu do kruhu. Cipísek sklidil velkou pochvalu za elán v takovém věku :) no a mám jednu třídu volno, než jdu zase do kruhu s Irbinkou (a Jitka s Tarou)... Jenže než se nadějeme, jsme v kruhu znovu. Pohyb, posoudit každou fenu zvlášť v postoji, pohyb a pan rozhodčí už má jasno. Irbinka si odnáší VT (letos už druhého :)) a krajského vítěze. Nastává dilema - oba krajští vítězové jdou v závěrečkách o nejlepšího psa FCI skupiny... je jasné, že Jitka musí jít do závěreček se mnou :D vybere si Irbinku a tak čekáme do odpoledne na závěrečky. Čas před závěrečkami trávíme ve stanu, povídáme si, před 2hou hodinou přejedeme s autem ke kruhu... tedy vlastně už jen ke stanu, protože po posuzování pořadatelé začali vše sklízet a tak kruhy vzaly za své... :) Pomalu začneme balit, skládat stan a nakládat vše do auta... nakonec těsně před nástupem do závěrečného kruhu naložíme Taru a Pinky do auta, necháme jim otevřená okna a rychle spěcháme do haly, kde se závěrečky konají... Během chvilky jde na řadu Cipísek a hned po něm FCI 1... máme to jen tak tak, proběhneme si závěrečný kruh, dostaneme poháry za krajské vítěze... vyfotit a honem domů... Už se nemůžu dočkat příštího týdne... :D
1. 8. 2020 krajská výstava psů Kladno dnes jsme si vyrazili na krajskou výstavu psů do Kladna... hned v týdnu mě šokoval rozpis - ráno od 9ti klubová výstava a krajská posuzování až ve 12. Po tomto zjištění jsem nikam nechtěla ani jet. Představa, jak v Kladně před sportovní halou hledám místo na zaparkování (vzpomněla jsem si hned, jak jsme tam parkovali po DOV v červnu - v pracovní den, v 5 hodin večer a měli jsme co dělat abychom zaparkovali...), abychom mohli vůbec vynosit 4 klece a odvést 4 psy do haly... Pokoušely se o mě mdloby jen jsem si to představila. Nakonec jsme ráno vyrazili. Jela s námi ještě Jitka s Tarou, takže jsme nejdřív vyzvedli je v Klatovech a pak už tradá Plzeň, Praha a Kladno. Přesně dle očekávání - nedalo se vůbec nikde zaparkovat. ani když jsme projížděli kolem sportovní haly po hlavní někam dozadu... Otočili jsme se a nakonec to na hulváta strčili bokem vedle autobusové zastávky... přejímka od 11:30 a začátek posuzování od 12ti? hmm, bylo skoro třičtvrtě na 12. Měla jsem strach nechat auto někde na zastávce, tak jsme honili někoho z pořadatelů abychom se domluvili, zda tam můžeme se ZTP stát. No, nikoho jsme nesehnali a tlačil nás čas. Tak jsme vyrazili směr hala. Dovnitř se ale nešlo hlavním vchodem, nýbrž bočním. Jdeme tedy ke vchodu a tam fronta přes celou halu a někde skoro v rohu paní co rozdává čísla... Hmmm... Hned u vchodu se do nás jedna paní pustila, kam jako lezeme, že přejímka je od 12ti... no, tak to máme každá asi jiné info...:D a následně nás poučila, že až skončí klubovka, která ještě běží, tak pak všechny vyženou ven a bude se celý prostor desinfikovat... No, stáli jsme frontu dál. Další půl hodinu jsme strávili v rouškách v nevětrané hale ve frontě. Lidi okolo roušky neměli... Byli jsme tam jak největší blbci s rouškou téměř jediní. Když jsme se konečně dočkali a přišli na řadu, převzali čísla a mohli usadit psy do klecí, bylo něco po půl 1... Kruh číslo 3 - náš kruh - byl prázdný. Šly jsme s Jitkou na záchod, když jsme přišly, v našem kruhu se fotili pudlíci s pohárama.... stále se nic nedělo. Tak jedno rychlé venčení... Vyvenčíme, stojíme, čekáme... a v tom kolem nás prochází rozhodčí a že jde ještě na záchod a umýt si ruce od kuřete... Jak přijde do kruhu, posuzování jde jako po másle. Než se nadějeme, jdu do kruhu s Odiem. Ještě za běhu po něm pan rozhodčí skočí, a prohmatává ho... Moc jsme ho nenadchli, a tedy ani on nám není sympatický.. Jeho styl posuzování se mi opravdu nelíbí, nenechat psa ani zastavit a už být hotový s popisem.. to mi přijde dost zvláštní... Rozladěná, protože vím, že tentokrát moc úspěch slavit nebudeme, si stoupám do řady a čekám až tu trapárnu budeme mít za sebou. Těším se až sundám roušku a vylezu ven na vzduch. Dělá se mi zle. Bohužel pro mě ale roušku jen tak nesundám, protože po otevřené jde rovnou veterán a tím i Cipísek. Posuzování Cipíska je rychlé, jsme tam sami a přeci jen, 10ti letý pes... :) Chvilička oddechu, sundám roušku a snažím se zhluboka dýchat ten hnusný, vydýchaný vzduch. Za chvilku nastupujeme do kruhu s Irbinkou. Irbinka potřebuje nutně čichat k fenečce před námi a chová se jak pako... Ani ona se panu rozhodčímu nelíbí.. naštěstí aspoň Tara zabojovala :D .. a tak vylezeme z kruhu, rychle balíme a odjíždíme domů... Totálně vaření.. A závěr? na krajskou do Kladna už mě nikdy nikdo nedostane!
25. 7. 2020 Alavis Prahaha aneb - naše první frisbee závody! :) asi měsíc a půl zpět jsem se nechala vyhecovat a Pinky přihlásila na frisbee závody. Pinky je střela a už od Vánoc 2019 spolu házíme pro radost. Naproti tomu Irbinku to nikdy nebralo, talíř si vždy chytila, odnesla někam do rohu zahrady a tam ho pomalu demolovala... No, po krátkém přemlouvání a hecování od Klárky (CHS Ascroso) jsem přihlásila i Irbinku s tím, že to prostě dopilujeme! v pátek jsme odvezli Filípka na prázdniny, večer za námi ještě přijela Jitka s Tarou a když odjeli, začala jsem vyšilovat, že se mi nikam nechce :D fakt jsem měla nervy... nicméně v sobotu ve 4 ráno budíček, pobalila jsem talíře, vodu pro sebe a pro psy a vyrazila jsem nach Prag. U vrat SK Úvaly jsem parkovala krátce po 7mé hodině a Klárka už na mě čekala. Vynosily jsme spolu věci z auta k ní do stanu, zaregistrovaly se, vyvenčily psiska. A pak už to začalo. Nervozita jako blázen. Úvodní schůzka na hřišti, zveřejnění pořadí v jakém budeme nastupovat. Bála jsem se, abychom nešly s holkama jako první, ale nakonec jsme byly mezi posledníma. Pinky 22 a Irbinka 32. Program byl jasný, 3 závodníci mini distance, pak 1 freestyle. další 3 mini distance, 1 freestyle.. Bylo šílené vedro a na všech soutěžících psech bylo vidět, že se jim moc makat nechce. Nedivím se. První šla Adél s Arwenkou (teda holky byly jako druhé, ale první z těch co znám :D), pak Klárka s Eleanor (zase, šly jako 4. v pořadí, tedy po prvním kole freestylu) a takhle to postupovalo dál a dál... Než jsem se nadála, šla jsem na hřiště s Pinky. Vlezly jsme na hrací pole a Pinky místo talíře začaly zajímat pachy. Běhala kolem místa kde jsem stála, a čmuchala si tam... Snažila jsem se její pozornost dostat zpět na talíř, zvedla hlavu, oběhla mě... Ale ne tak, jak to umí, spíš tak jako lááááážo plááááážo... aby se neřeklo.. a vyběhla za talířem. Spustila se časomíra... Pinky nechytila... přinesla talíř, já hodila víc do výšky, aby měla šanci chytit... fouknul vítr a talíř letěl úplně jinam. Další dva hody byly podobné... poslední hod ale chytila, holčička moje šikovná :) Chvilku na to jsme šly na řadu s Irbinkou :) Irbinka mi udělala radost obrovskou, šílená fixace na talíř, od odepnutí vodítka jí zajímalo jen to, co jí házím a jak. Chytila poprvé, chytila ještě další tuším dva hody,... A tím to v podstatě končilo... tedy myslím první kolo. Druhé kolo začínalo ve 2 odpoledne a tak jsme čekaly. Já s holkama za boudou ve stínu, a chodily jsme s Irbinkou do bazénku a sprchovat. Pinky do bazénu nevlezla a sprcha se jí taky nelíbila... Došly jsme krátce vyvenčit.
V prvním kole bylo asi 5 pejsků, co nechytili vůbec nic, moje holky po jednom hodu za 2,5 bodu. Druhé kolo se šlo v pořadí od nejhorších po nejlepší. Takže jsem šla mezi prvníma a bohužel holky hned po sobě.. Klárka s Martinem šli se mnou a tak jsem si v klidu odházela s Pinky (která chytala úplně nadšeně vše). Poslední hod mi zalítnul moc ke stánku pořadatelů a Pinky mi tam přeskočila banner a šla pryč (naštěstí tedy už vypršel čas :D). Rychle přehodit vodítka, vzít si Irbinku... Ta úplně nadšená že si budeme hrát... Běhala jako blázínek, ale pár hodů nechytila... Pak už jen fandit Klárce s Baddym, s Eleanor, Adél s Hope a Arwen... a čekat na vyhlášení... Když jsem viděla výsledky, byla jsem úplně paf - moje holky fakt nebyly poslední? Pinky 23. a Irbi 27... Jsem na ně neskutečně pyšná!
Ne kvůli výsledkům, ale proto, že zvládly tolik lidí, psů. Mohla jsem je mít u stanu i navolno a neřešily vůbec nic. Když se po nich něco chtělo (chytání talíře) tak fungovaly jen pro mě... Irbi mě opět utvrdila v tom, že se mnou půjde po hlavě úplně do všeho. S Pinky jsem chtěla hlavně vyzkoušet reakci na lidi... (zas trochu něco jiného než výstavy)... a obě mi udělaly obrovskou radost. Po vyhlášení jsme šly ještě vyvenčit do lesa, pobalit a domů... :)
24. 7. 2020 Za Odiem přijela Tara po dlouhé době za námi opět přijela Jitka s Tarou a tak jsme vyrazili k nádrži psiska vykoupat :)
6. 7. 2020 krajská výstava Staňkov Na pondělí jsme měli přihlášenou krajskou výstavu ve Staňkově. Staňkovská výstava patří mezi nejhezčí co jsme kdy jeli a tak jsme přihlásili i přesto, že výběr rozhodčích nebyl nic moc. Bohužel pro nás padla volba na paní Grygarovou, která, jak známo, má ráda úhlené (dle mého kolikrát spíš přeúhlené) psy. Odieho posuzovala loni na jaře a vybojovali jsme si u ní VD, právě pro slabé úhlení. Přemýšlela jsem, jestli s Odiem vůbec na výstavu jezdit, když vím dopředu, že si jedeme pro VD. Navíc byl přihlášený i Fejmík, takže mi bylo jasné, že Odie šanci nemá, protože Fejm má úhly prostě lepší. Nakonec mi to nedalo, a přihlásila jsem na poslední chvíli ještě Irbinku, tak pro formu... aby se rozhodlo... Irbinku posuzovala paní Grygarová celkem 2x - jednou v ČB ve třídě dorostu, kde Irbinka převálcovala konkurenci a podruhé v Praze, kde ač si vyslechla slova chvály... odnesla si VD4.. :D tak jsem si říkala, do třetice uvidíme jak dopadneme.
Budíček v 5 ráno, vyvenčit, naložit psy do auta. Máme to hodinu cesty, plánovaný příjezd do půl 8, takže od nás odjezd v 6, počítala jsem, že tradičně nabereme zpoždění hned ráno před odjezdem, ale světe div se, vyjíždíme v 6:10 od baráku. V 7:20 přijíždíme k letišti ve Staňkově. Máme štěstí, jsme tu mezi prvními a tak máme auto zaparkované hned u kruhu. Vyložíme věci, složíme stan a začneme vodit psy do stanu. Mezitím přijíždí David s Fejmíkem a brzy také Jitka s Tarou. A pak už konečně jdeme do kruhu... První Arrow (Adorable Arrow Shards of Evenstar) kde ani nemám čas sledovat co mu vyčte, nevyčte, pochválí... a jdeme na řadu my s Odiem. kontrola zubů, kulek. Ok... a jdeme se popsat... vyslechnu si ten nejšílenější posudek co jsem kdy slyšela... Odie má úzkou hlavu, čenich, špatně modelovanou hlavu, šikmé oči... :D nestačím žasnout :D pak Fejmík, ten úspěch má :) no a tak pořadí V1 Mág Srdcové eso, V2 Fejmík, VD3 Arrow a VD4 Odie... :D Jdu pro Cipíska, vlezu do kruhu a dotaz, co má společného Cipísek s Odiem... trochu se zarazím, přijde mi, že si ze mě dělá paní rozhodčí trochu srandu... vyslechnu si, že má také úzkou hlavu, šikmé oči... :D do kruhu jdu pak ještě jednou s Irbinkou a smějeme se tomu, že určitě zas odejdeme s posudkem - úzká hlava, šikmé oči... no, ale překvapila a odnášíme si vítězku třídy.. počkali jsme si ještě do závěreček, vyfotili nějaké fotky... a pak už vyrazili k domovu, kam za námi během chvilky přijela Ishinka s maminkou Arinkou :) holky u nás budou celý týden na prázdninách <3
21. 6. 2020 výlet za Aspenkem s Aspenkem jsme si dali rande ve Velharticích a nejprve psiska vykoupali. Poté jsme vyrazili k hradu a nakonec i na hrad - prošli jsme si nádvoří a výstavu fotografií v bývalém pivovaru.
17. 6. 2020 vyšetření DOV Kladno jako každý rok, i letos jsme si udělali výlet do Kladna za MVDr. Barbarou Lenskou do Kladna na kliniku VETLIFE. A stejně jako loňský rok, i letos jsme s sebou brali Davida s Fejmíkem. Všichni dopadli na výbornou (tedy DOV prostí). Po vyšetření jsme měli domluvený ještě sraz s Klárkou a Eleanor (Amoroso Eleanor Shards of Evenstar) a tak se psiska ještě proběhla po lese. Pak už jsme vyrazili k domovu... :)
13. 6. 2020 bonitace KCHMPP Mladá Boleslav V sobotu proběhla bonitace klubu KCHMPP, kam jsme vyrazili spolu s Davidem a Fejmíkem. Pro mě to znamenalo páteční návštěvu Fejmíka u nás doma a grooming. V sobotu budíček ve 4 ráno, sbalit věci a vyrazit do Plzně pro Davida s Fejmíkem. Vše šlo jako po drátkách a tak jsme kolem půl 9 parkovali v areálu Krásné louky, kde se bonitace chovala.. Vystáli jsme si frontu a v 9:30 už byl Fejmík zbonitovaný s tím nejlepším posudkem. Jsem na něj pyšná :) Po bonitaci jsme se zastavili ve stánku na malé občerstvení a pak už vyrazili do Prahy, kde jsme měli domluvené malé focení s Terezkou. Vyfotili jsme co bylo třeba a ještě něco navíc, a už jsme svištěli domů. Nejdříve do Plzně odvézt Davida s Fejmem a pak domů s Fílou. Večer jsem padla za vlast. :D jako příjemný bonus, ani jsem nepostřehla, že se odpoledne konala další virtuální výstava. Vše mi došlo až ve chvíli, kdy mi přišlo upozornění na fb, že rozhodčí okomentovala moje video. Koukla jsem, co píše ... a ejhle, ono druhé místo ve třídě otevřené - red trikolor. V konkurenci 9ti fen si naše sladká Pinky vyběhala DRUHÉ MÍSTO!! udělala mi obrovskou radost. <3
18. 5. 2020 focení s Werrems fofr akce, koncem předchozího týdne mi Věrka poslala fotku, že v Průhonickém parku krásně vše kvete. A tak jsme neváhali a domluvili focení tentokrát u ní. V poledne jsme vyjížděli a v půl 3 už jsme parkovali před průhonickým parkem.. Procházka parkem, vybrali jsme první místo na focení a už to jelo... Jeden pes, druhý, třetí, čtvrtý, pátý... než jsme se nadáli, bylo 8 hodin večer a pomalu byl čas vyrazit k domovu... :) domů jsme přijeli krátce po 10té večer, totálně unavení, ale spokojení <3
9. 5. 2020 focení s Werrems na sobotu jsme měli domluvené focení s naší úžasnou, skvělou a dokonalou Věrkou... a když tu tak vyjmenovávám, jak je skvělá, tak vůbec nepřeháním. S Věrkou je totiž radost spolupracovat. Focení jsme naplánovali ve Velharticích u hradu. Miluju Velhartice. Spojení skvělá fotografka x moji milovaní psi x můj milovaný hrad... Byl prostě sen. Focení bylo opravdu náročné, vzhledem k tomu, že bylo vcelku pěkné počasí a lidé začínají jezdit po výletech a i když hrady jsou zavřené, obejít ho alespoň zvenku láká každého tuuuristu...
Plno lidí si přišlo prostě provokativně sednout hned vedle psů, kteří byli přivázaní u stromu a koukali jak toho čtvrtého psa fotíme... Pro psy to tedy bylo opravdu náročné focení. Navíc velká většina návštěvníků hradu byla i se psem a tak krom korigování toho psa, který se zrovna fotil, jsem musela neustále okřikovat ty 3 přivázané a na cizího psa štěkající... :D vrcholem pak bylo, když jeden pár s německým ovčákem, který silně iritoval Cipíska... kolem nás 3x prošli tam a zpátky a na počtvrté se rozhodli projít přímo po cestě u které jsme měli u stromu přivázanou smečku. Pán se před štěkajícím Cipískem zastavil, a zeptal se, jestli mu nesežere psa... Načež paní vytáhla foťák a vrhla se na focení mých psů, zatímco pán stál vedle ní i s jejich psem a provokoval celou smečku...
Občas jsem prostě měla sto chutí ty lidi prostě odstřelit kamsi... :D
7. 5. 2020 jetel :) ve čtvrtek jsme vyrazili na tour de plzeňsko s Jitkou a Tarou... z naší crew jel pouze Odie a já :) pole jsme s menšími obtížemi našli. Když jsme si rozložili věci a chystali se začít fotit, Tara s Odiem usoudili, že fotit v tom hnusném čímsi se opravdu nebudou. Nakonec jsme tedy šli na procházku po okolí... cvakli pár fotek aspoň v řepce... a jeli domů :D
6. 5. 2020 výlet do Prahy na středu jsme měli domluvenou návštěvu u naší malé Belly :) a tak jsme v poledne vyrazili do Plzně pro Fejmíka a jeho páníčka a ve 3 hodiny odpoledne už jsme parkovali u Čakovického zámeckého parku, kam za námi dorazila i Bellinka s paničkou. Celé odpoledne jsme si moc užili, psiska se proběhla, něco jsme nafotili... a v pozdních nočních hodinách jsme dorazili domů :D
27. 4. 2020 focení s naší dvorní fotografkou v pondělí jsme po dlouhé době opět vyrazili na focení. Fotit se jel tedy jen Odie, a to z toho důvodu, že jsme potřebovali nafotit novou postojovku.. Focení se opět ujala Marťa s Finnem a tak vzniklo pár společných fotek kluků, fotil se s nimi také Fíla... :) celé odpoledne jsme si užili, prošli jsme se, popovídali.... a už se moc těšíme na další společnou akci <3
12. 4. 2020 karanténa - obrovská nuda Všichni dobře víte, co je za povyk kolem celého slavného koronaviru... No, my karanténu využíváme k dlouhým procházkám (tedy alespoň v těch dnech, kdy jsem opravdu v práci končila ve 12, jak jsem měla domluveno... :D), každý druhý den jezdíme do Velhartic na procházky s celou smečkou a celkově se snažíme užívat si každý krásný slunečný den plnými doušky. V neděli jsme se domluvily s Lindou, majitelkou našeho Aspenka a vyrazili jsme ty naše brášky vykoupat do potoka :) Celé odpoledne jsme si moc užili a určitě ho brzy zase zopakujeme :)
8. 3. 2020 coursing Co máme Irbinku, sním o tom, že s ní budeme dělat coursing. Vím, že by jí to opravdu bavilo. A tak jsem jednoho krásného dne na ig zjistila, že se běhá u Rokycan. PECKA! První termín nám nabídli na 1. 3., ale jelikož den před nasněžilo a pak zase roztálo a louka byla rozbahněná, museli jsme to zrušit. Nicméně tentokrát nám počasí opravdu přálo. Ve 2 hodiny jsme parkovali na louce kde se běhá... První si to šla zkusit Tara - a bavilo jí to. Z našich psů jsem vsadila na Pinky - na svou velikost je neskutečně mrštná, taky prohání všechno co se hýbe... Jaké ale bylo moje překvapení, když první seznámení a ukázání střapečku vzala kramle... při prvním běhu sice měla zájem, rozeběhla se za střapečkem, ale v půlce rovinky usoudila, že stačilo, udělala půlkolečko a hopsinkala si za paničkou pro pochvalu :D Říkala jsem si, hm... Pinky nic, tak prubneme Cipíska - ten přece honí srnky a jak se něco šustne, už letí...Toho to určitě bude bavit! hmm... kdyby běhala se střapcem panička, tak by ho to určitě i bavilo, ale takhle nechápal, proč má někam běžet sám (joo, kéž by takhle reagoval i v lese na srnky :D) Další šel na řadu Odie, a tomu bychom zas mohli místo střapce přivázat Taru... :D Nějaký střapec a že mu utíká ho vůbec nebralo, v půlce rovinky změnil směr a letěl nakrývat Taru... Škoda že mu ještě nedošlo, že Tara už skoro dva měsíce nehárá :D Jako poslední - náš nejlepší "kůň"... Irbinka. Irbinka se narodila se střapečkem místo mozku. Jak viděla střapec, letěla jako vzteklá. Totálně vypnula všechno okolo. Jakoby nic neexistovalo, jen ona a střapeček. Radost na ní pohledět. <3 Následně že si zkusíme přes dvě kladky, jak to všem půjde. Tara opět krásná práce. Pinky vyběhla, jenže střapec se zamotal do první kladky a tím o něj ztratila zájem. Opět za paničkou pro pochvalu a šup do lesa si čmuchat... :( Odie když zjistil, že Tara je opravdu pryč (zavřená v autě) tak nakonec teda začal honit ten blbej střapec... ale po očku stejně furt sledoval, kde se Tara objeví :D Cipísek zjistil, že na střapečku je kůže z králíka a to je přece fajn chytat... :D navíc když v cíli mu hodná teta dovolila si do kůže kousnout a pohrát si s ní... :D nezaváhal ani vteřinu, kůži ze střapce utrhl a běžel za paničkou se pochlubit. Když zjistil, že panička mu chce králíčka sebrat, začal si kůži sulcovat do krku :D Fuj... Irbinka pak předběhla opět nádherný běh, jak kdyby běhala od narození... A tím tomu naprosto propadla. Když jsme chvilku stáli a čekali než budeme na řadě, mohla se zbláznit, štěkala, kňučela, a vzpínala se na vodítku... jen aby se dostala ke střapečku. Zkusili jsme Pinky vysvětlit, co se po ní chce jednoduše... Vypustili jsme jí dohromady s Irbinkou. Irbi fixace jen na střapec a běžela. Pinky letěla jak střela za ní, ale absolutně nechápala co vlastně honí a proč se běží. Ale Irbi jí utíkala a tak hnala co jí nožičky stačili. Poslední lom a Pinky Irbinku dotáhla - a začala do ní solit. Vrážela do ní, kousala jí... Vůbec nechápala proč Irbi nereaguje a běží dál... Následoval poslední běh - jen holky... protože chápou co se po nich chce... :D Irbinka první - opět krásná práce a čistý běh bez jediného zaváhání. Tara - taktéž. pauza, kdy si zaběhal mladý pejsek co přijel chvilku po nás... A naposled Pinky - při startu menší zaváhání, ale nakonec se chytila a střapeček začala opravdu honit. Šikulka naše <3 Pak už jsme to zabalili, a vyrazili k domovu. Cestou jsme se ještě zastavili o 2 louky dál aby se psiska ještě proběhli a vyvenčili pořádně... a pak už jsme opravdu jeli domů :)
7. 3. 2020 IX. sraz australáčků u nás v Plánici jako i loni, naplánovali jsme australský sraz na březen. Tentokrát jediný volný víkend v březnu padl na 7.3. , navíc jsme tu měli od úterka na hlídání Ishinku, tak proč nespojit příjemné s užitečným. Trasa byla naplánovaná dlouho dopředu a zájem o událost na fb byl enormní. Jenže přesně dle předpokladu - Plzeňáci se přece nesníží k tomu, aby někam popojeli a tak zůstalo jen u "mám zájem" :D Věděla jsem, že dorazí David s Fejmíkem, Jitka s Tarou a večer před mi psala ještě Linda s Aspenkem.. Procházku jsme si všichni moc užili, jen Aspenek si odnesl prokousnuté ucho. Naštěstí je to pohodář a o uchu vůbec nevěděl. Sraz jsme jako tradičně zakončili u nás doma, kde jsme ještě chvilku poseděli.
29. 2. 2020 krajská výstava psů Lysá nad Labem poslední únorový (přestupný) den jsme si vyrazili na výstavu do Lysé nad Labem. Přihlásili jsme prioritně kvůli Fejmíkovi, že si uděláme společně výlet, zbonitujeme tam oba kluky. Jako bonus - pro členy klubu KCHMPP sleva na přihlášce. Vše se zdálo ideální a tak jsem se rozhodla přihlásit většinu naší crew... tedy jsem přihlásila Odieho do otevřené (aby si s Fejmem nekonkurovali a mohla jsem v případě potřeby Fejma vystavit), Cipíska do veteránů a Irbinku do otevřené. Před výstavou konečně vypsali rozhodčí - posuzovat měl pan Krinke. hmm, tak to jsem tu Irbinku hlásit nemusela. Posuzoval jí několikrát a vždy jsme si odnesli VD. Prostě se mu nelíbí. Nicméně, přihlášená je, tak co že... Zkusit štěstí můžeme. Týden před výstavou přijel na úpravu Fejmík, a od středy probíhaly přípravné práce i u nás doma. Každý den jsem chodila s nějakým psem běhat na hřiště kolečka, abych pak v Lysé nevypustila duši - předběžně jsme se totiž při přípravě Fejmíka domluvili, že ho nejspíš povedu já. Znamenalo to pro mě tedy jediné, vystavovat budu 4 psy (tzn. 4x v kruhu) plus Odie bonitace (Fejmovi jsme jí museli posunout jelikož mu chybí výstava). V pátek jsem šla i dřív z práce, abych vše pohodlně stihla a tak historicky poprvé jdu spát už v 11 večer před výstavou - připravená a spokojená. Ráno budíček ve 4, naložit psy, vyvenčit. Chumelí jako blázen... Sraz v Plzni s Davidem máme ve třičtvrtrtě na 6, počítala jsem že v 5 vyjedu od nás... Auto naložené, jdu budit Fílu, je 4:45. Při pohledu do mapy zjišťuju, že na místo srazu to nemam třičtvrtě hodinky, ale 56 minut. Komplikace, nestíhám. Vzbudím Fílu, naložím ho do auta a vyrážíme. Volím cestu přes Nepomuk a celou cestu nadávám na počasí. Chumelí jako blázen a není vidět na metr před sebe. Super, takže ještě budu mít zpoždění. Kde to jde a je rovinka, jedu co sníh dovolí. Na místo přijíždím v 6.. Celkem dobrý, na tu hrůzu co byla na cestě. David s Fejmíkem se nalodí a vyrážíme směr Lysá. Cesta proběhla bez komplikací a krátce před 8 už parkujeme. Vynosit věci z auta, zabrat místo u kruhu, čekat na Věrku, připravit se... No co si budeme, než se naděju, už jdu do kruhu s Fejmíkem. Kruh je prostorný, ale chybí v něm koberec, hned při prvním kolečku si málem rozbiju hubu a pak už každé "zatáčení" přibržďuju a psa tím samozřejmě brzdím. Pecka, a takhle to jako mám kazit dalším 3 psům? Dvě kolečka na zahřátí, pak už si nás volá pan rozhodčí k sobě, popíše Fejmíka, tam a zpátky a už se řadíme a čekáme až se posoudí ostatní. Pak kolečko, míchání pořadí... a já s Fejmíkem stále na prvním místě. Žasnu... Odnášíme si V1, VT a já letím honem pro Odieho. S Odiem nastupuju do kruhu vyčerpaná (s Fejmíkem jsme se dost naběhali) ale zároveň spokojená a tak nějak beze strachu - Odie se, narozdíl od Irbinky, panu Krinkemu vždy líbil. Má od něj jednoho vítěze třídy ze Staňkova, jedno V2 z národní výstavy v Klatovech... tak co by se mohlo asi stát... No, bohužel úplně všechno. :D Věci, co se na něm panu rozhodčímu líbily, mu najednou vadily, získáváme známku "dobrá" a já nestačím žasnout. Kdy se z krásného a výborného psa stalo podprůměrné zvíře? Pak mám chvilku pauzu, kdy do sebe klopím flašku s pitím :D mám fakt žízeň, po takové rozcvičce... :D a pak už jdeme do kruhu s Cipískem. Proti Cipískovi nastupuje Carson Medvědí tlapa - Irbinky tatínek a dědeček našeho A vrhu.. Říkám si, že Cipísek sice nemá tak dobrý grooming (navíc se mi z venčení před nástupem do kruhu vrátit s packama od bláta) ale kondici má o kapánek lepší. Tak snad.. Pan rozhodčí nešetří slova chvály ani na jednoho ze psů, oceňuje i to, že se o staré psy staráme a udržujeme je v kondici... nicméně v jeho očích Mekáček první, Cipís druhý. Další pauza, kdy přemýšlím, že si skočím zbonitovat Odieho. Jenže než se rozkoukám, nastoupí do kruhu k bonitaci asi 5 BOCek a tak vím, že nemám šanci. Jdu si tedy sednout a chvilku vydechnout, než nastoupí Irbinka do kruhu. S Irbinkou se v kruhu pracuje výborně, nicméně to, že se panu rozhodčímu nelíbí vím moc dobře a tak mě výsledné VD vůbec nepřekvapí... Odcházím z kruhu s tím, že jdu k té bonitaci, ale ve frontě stále asi 3 psi a mě dochází, že Fejmík vyhrál a tudíž do kruhu půjde ještě jednou. A tak tedy bonitace musí počkat. Když se konečně dostanu k tomu, abych šla bonitovat, tak zjišťuju, že personál v kruhu není (nejspíš šli na oběd) a tak zase čekáme. Konečně jsem se dočkala, ale zase jsem třetí v řadě. Bonitace proběhla bez komplikací, jen jsem se dozvěděla, že Odie s 55ti cm v kohoutku je MOC VELKÝ, nicméně od 29. 2. 2020 je chovným psem. A tak si můžu odškrtnout další bodík :)
23. 2. 2020 přijel za námi Fejmík Na neděli jsme byli domluvení, že přijede Fejmík s páníčkem na stříhání a přípravu na výstavu v Lysé.
15. 2. 2020 sraz auo v Plzni vyrazili jsme si na malé odpolední venčení. Bylo krásně, všude plno lidí... Nakonec jsme se sešli my (Odie a Pinky), Tara, Finn a Aspenek. Moc jsme si to užili a něco málo jsme i nafotili :)
13. 2. 2020 plánická 15ka :D na čtvrtek jsem naplánovala cca 15ti kilometrový okruh... Vyrazili jsme krátce po obědě, ale jelikož jsme potkávali cestou samé nezodpovědné pejskaře a museli trasu několikrát měnit :D nakonec jsem cca v polovině zjistila, že už máme našlapáno 12 km :D a tak jsem cestu musela zkrátit. nakonec jsme našlápli krásných 16 km, všichni jsme si to užili. Největší radost mi udělal Odie, když mu přímo před nosem přeběhly dvě srnky a on jen seděl a koukal... je to paniččin miláček <3
12. 2. 2020 procházka po vichřici co se prohnala celým českem jsme konečně mohli vyrazit ven a hlavně do lesa - na to super místo co jsme s Tarou v neděli objevili.. Vyrazili jsme celá smečka, počasí se na nás opravdu vyřádilo. Ale zvládli jsme to a domů jsme se vrátili promrzlí a promočení na kost :)
9. 2. 2020 přijela nám Tara po hárající pauze se za námi vypravila opět naše nejlepší kámoška Tara (AinTauri Taarika Mea). Odie se celou procházku choval jako správný hormonama poblázněný puberťák a jelikož mu Tara stále voněla, snažil se jí nakrýt... :/ Cestou jsme objevili zase nová - super - místa a tak už víme, kam budeme letos chodit koupat :)
2. 2. 2020 DUO CACIB Brno původně jsem neplánovala na duo cacib jezdit, ale protože v neděli posuzoval zahraniční rozhodčí, nakonec jsem přihlásila. Odie tentokrát skoro nezlobil, ale v konkurenci daleko víc nasrstěných psů neměl šanci.. Nicméně celý výlet jsme si moc užili ve společnosti těch nejlepších <3 moc moc moc za ně děkujeme! :)
26. 1. 2020 Venčení s Aspenkem Přijel za námi Aspenek :)
19. 1. 2020 Venčení s Fejmíkem Vyrazili jsme si na venčení s Fejmíkem v Lužanech :) Všichni psi si to užili, vyběhali se a my si popovídali :D
12. 1. 2020 Focení Trnová Na dnešek jsme měli domluvené focení s novou fotografkou. Byla jsem velmi zvědavá jak to dopadne (jela jsem úplně sama, jen se smečkou... ) Dopadlo to úplně úžasně, Věrka je skvělý človíček se srdíčkem na správném místě.. Jsem nejvíc happy, že jsme se poznaly a moc se těším na fotky a na další společné akce, protože tímto focením ROZHODNĚ NEKONČÍME!
11. 1. 2020 Hanácká národní výstava psů Brno Po loňské odmlce jsme opět vyrazili do Brna. Naše barvy tentokrát hájil juniorek Odie a Irbinka. Za námi do Brna dorazila také Tess s Aelin a toto vše slibovalo příjemně strávený den na výstavě. Ovšem Odie na to měl jiný názor a tak hned jak nastoupil do kruhu, začal se chovat jako správný puberťák, tahal, skákal a předvedl se opravdu v tom "nejlepším" světle. Vysloužil si krásný posudek a bohužel VD pro pohyb... Pak už jsme čekali jen než půjde na řadu Irbinka. Ta zase zlobila mimo kruh - loudila od všech něco k jídlu, somrák jeden :( Ale v kruhu se na své poměry předvedla skvěle a vysloužila si taktéž moc pěkný posudek a V4. Pak už jsme začali balit a vyrazili do Olbramkostela na návštěvu :) odpoledne jsme tedy strávili ve společnosti našich přátel (a Odie se poprvé venčil s malinkatým miminkem, což byl nezvyk pro všechny zúčastněné... :D hromotluk Odie vs malá Melissa Šťastný koutek :D) přijeli jsme domů někdy o půlnoci a já padla za vlast. psiska taky :D
5. 1. 2020 Fejmík na návštěvě přijel za námi Fejmík s páníčkem. Šli jsme se projít na menší procházku k nádrži, kde se psiska vykoupali a pak jsme je nechali vyběhat na louce. Poté jsme vyrazili k domovu na kafe, které přišlo opravdu vhod... :) vymrzli jsme :D
1. 1. 2020 jak na Nový rok ... znáte to...
v duchu tohoto pořekadla jsme vyrazili 1. ledna po obědě na procházku... Rodinná rada rozhodla, že se pojede do Žinkov... A věrni onomu pořekadlu, vyrazili jsme v plném australském složení. Tedy Irbinka, Pinky, Odie i Cipísek.. Procházku jsme si užili, i když až ke zřícenině šlapali psiska na vodítku... Pak jsem je ale pustila, jelikož nikde nikdo a tak se pořádně proběhli.. Následovala malá svačinka a pak jsme zase vyrazili k domovu..